Pamatujete si ještě ty doby, kdy někteří z nás měli tlačítkové Nokie? V té době to bylo všechno úplně jiné. Tehdy tisíc korun bylo strašně moc a všichni si jich vážili, jako kdyby to byl nějaký velký poklad. Dneska už je pro nás tisícovka opravdu málo a všechno naopak hodně stojí, zvedly se ceny a lidi jsou naštvaní. Dneska za tisíc korun koupím polovinu velkého nákupu na týden, což je docela smutné. Předtím to totiž stálo všechno podstatně méně a z nákupu jsem odcházela s plným košíkem. Pojďme se vrátit k Nokiím. Já jsem tlačítkový telefon měla dlouhou dobu.
Byl to můj oblíbený telefon a nechtěla jsem ho dát z ruky. Byl to pro mě něco jako poklad a nedala jsem na svůj tlačítkový telefon dopustit. Hrála jsem na něm hry, takového toho hada, který se točil a jedl ovoce, jako jsou například jablka, hrušky, švestky, houby, třešně a podobně. Ale ještě více jsem měla ráda hru, kde se stavěl velký panelák. Na tu hru snad v životě nezapomenu. Kam se hrabou dnešní hry na dotykových telefonech. Myslím, že hry na dotykových telefonech rozhodně nemají takové kouzlo, jako mají na dotykovém. Spousta lidí tento názor určitě mít nebude, protože už žijeme v době moderních technologií a už jsme většinově zvyklí na dotykové telefony.
Ale já se s tím občas pořád nemůžu ztotožnit. A to stejné třeba starší lidé, kteří se v dotykových telefonech moc nevyznají. Tehdy jsme k tlačítkovým telefonům měli i návod nokia. Sloužily k tomu, abychom se přesně zorientovali v tom, jak máme telefon používat, kde je co, jaká funkce, jak si nastavíme budík, jak můžeme napsat někomu SMS zprávu a podobně. Byly to úžasné časy, na které nikdy nemůžu zapomenout a vzpomínky mi na tyto časy zůstanou navždy a nikdo mi je nesebere. A i když mám dnes dotykový telefon, na tlačítkové Nokie pořád s láskou vzpomínám, vy ne?